Vzpomínáte si na povídku Raye Bradburyho „Bude to sladký déšť“?
Pokud ne, pak si to krátce připomeneme: Mluví se tam o životě v domě, bez majitelů. Automatické systémy fungují stejně jako dřív, mluvící hodiny připomínají vstávání, inteligentní trouba vaří sama snídani, meteostanice hlásí, že venku prší. Děsivě to připomíná moderní technologii, že? Příběh je však z roku 1950.